Diecézně-misijní mezinárodní semináře Redemptoris Mater jsou jedním z plodů koncilní obnovy. II. vatikánský koncil ve svém Dekretu o službě a životě kněží s názvem Presbyterorum Ordinis v článku 10 říká: „Duchovní dar, který kněží přijali svěcením, je nepřipravuje k nějakému omezenému a úzce ohraničenému poslání, nýbrž k nejširšímu a všeobecnému poslání spásy „až na konec země“ (Sk 1,8), neboť každá kněžská služba je účastí na světovém poslání, které Kristus svěřil apoštolům… Proto kněží těch diecézí, které mají větší počet povolání, s radostí projeví ochotu jít pracovat do krajů, misií nebo akcí, které trpí nedostatkem duchovenstva, když jim to vlastní ordinář dovolí nebo je k tomu vybídne… Kde by to vyžadoval apoštolát, ať se usnadní nejen vhodné rozmístění kněží, nýbrž také vytvoření speciálních pastoračních děl ve prospěch různých společenských vrstev na územní, národní nebo i světové úrovni. Za tím účelem je možné s užitkem zřídit mezinárodní semináře…“ 

     V roce 1991 jmenoval papež Jan Pavel II. zvláštní komisi, která se měla zaměřit na řešení vážného nedostatku kněží v mnoha oblastech světa. Závěry této komise potvrdily, že „myšlenka Koncilu našla uskutečnění například v seminářích Redemptoris Mater, ve kterých jsou kněží připravováni pro novou evangelizaci dle itineráře katolické formace, jež je platná pro společnost a současnou dobu, s názvem Neokatechumenátní Cesta. Jinými slovy se dá říci, že se jedná o novou formu kněžské služby, o tzv. diecézního misionáře.“ (Osservatore Romano z 15. března 1991 a Statuta Neokatechumenátní Cesty).

     Semináře „Redemptoris Mater“ nejsou semináři Neokatechumenátní Cesty. Dle svého Statutu a Řádu seminárního života jsou skutečnými diecézními semináři, které jsou plně podřízeny diecéznímu biskupovi. Bohoslovci jsou v těchto seminářích formovaní ke kněžství podle stejných kritérií jako v jiných diecézních seminářích.

     Charakteristickým rysem seminářů Redemptoris Mater je mezinárodnost, která zviditelňuje jednu z důležitých charakteristik křesťanství, která se by se dala parafrázovat i tímto způsobem: „Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, černým a bílým… Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“(srov. Gal 3,28)

     Tato věta sv. Pavla podtrhuje samotnou podstatu seminářů Redemptoris Mater, které formují kněze pro novou evangelizaci, a připravují je ke službě jak v diecézi, ve které byli formováni, tak na kterémkoliv místě na světě. Zkušenost ukázala, že spojení kněžské formace s křesťanskou iniciací pro dospělé, kterou nabízí itinerář Neokatechumenátní Cesty, jež se realizuje v malých křesťanských společenstvích, představuje velkou pomoc pro psychické, afektivní a lidské zrání kandidátů na kněžství. Svěcení na kněze tedy předchází hluboká formace růstu k dospělé víře, jejíž součástí je především prohlubování osobního vztahu s Ježíšem Kristem, ale také zkušenost toho, co znamená církev, společenství, poslušnost, modlitba, význam kříže, bratrská láska, apod. Bohoslovcům jsou tímto způsobem poskytnuty účinné nástroje, aby se dobře připravili jak na službu ve farnosti, tak na jakýkoliv typ misijní činnosti.

     V dokumentu o kněžské formaci Ratio Fundamentalis Institutionis Sacerdotalis se hovoří v článku 90 a 91 o nutnosti pouta kněze s křesťanským společenstvím: Živnou půdou pro kněžské povolání je společenství, neboť seminarista z něj vychází, aby mu byl po vysvěcení poslán sloužit. Nejprve jako seminarista a později jako kněz potřebuje životní pouto se společenstvím. Ono představuje vůdčí linii pro harmonizaci a sjednocení čtyřech formačních dimenzí. Křesťanské společenství je shromažďováno Duchem svatým, aby bylo vysíláno na misii; misijní touha a její konkrétní uskutečňování patří k bytí celého Božího lidu, jenž musí neustále být v pozici „vycházení“, neboť „radost evangelia, která naplňuje život společenství učedníků, je radostí misijní“. Takovýto misijní rozlet se ještě specifičtějším způsobem týká těch, kdo jsou povoláni ke kněžské službě, a představuje cíl a horizont veškeré formace. Misie se jeví jako další vůdčí linie (srov. Mk 3,14), která spojuje již zmíněné dimenze, animuje je a oživuje a umožňuje knězi, jenž je formován lidsky, duchovně, intelektuálně a pastoračně, aby žil svou službu v plnosti a „aby měl misionářského ducha, tedy ducha vpravdě ‚katolického‘, který se zakládá na Kristu a směřuje k tomu, aby ‚se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy‘ (1 Tim 2,4-6)“.

     První Diecézně-misijní mezinárodní seminář Redemptoris Mater byl zřízen 14. února 1988 v Římě na žádost iniciátorů Neokatechumenátní Cesty Kika Argüella a Carmen Hernandez. Svatý Otec Jan Pavel II. nejenže nadšeně přijal projekt otevření prvního kněžského semináře tohoto typu, ale byl to on, který dal těmto seminářům název „Redemptoris Mater“, a to podle názvu papežské encykliky Redemptoris Mater „O Blahoslavené Panně Marii v životě putující církve“ z 25. března 1987. Tímto chtěl svěřit tyto semináře pod zvláštní ochranu Panny Marie.

     K dnešnímu dni jich existuje ve světě 125 a jsou rozesety na všech 5 kontinentech. Vyšlo z nich více než 1500 kněží a aktuálně prochází formací kolem 2000 bohoslovců. Každoročně jsou na žádost biskupů otevírány nové semináře v různých zemích světa.
 

Zde uvádíme země a města, ve kterých se dnes nacházejí (aktualizováno k lednu 2020):

EVROPA

ITÁLIE (Řím, Macerata, Cosenza, Pinerolo, Florencie, Trst, Campobasso, Ascoli Piceno). ŠPANĚLSKO (Madrid, Castellon, Cordoba, Granada, Murcia, Leon, Pamplona, Burgos, Sevilla, Oviedo, Orense, Cádiz, Alcalá De Henares, Vitoria). FRANCIE (Paříž, Montpellier, Štrasburk, Avignon, Toulon, Bayonne). NĚMECKO (Berlín, Kolín nad Rýnem). HOLANDSKO (Harlem, Roermond). POLSKO (Varšava, Lodz). VELKÁ BRITÁNIE (Londýn). RAKOUSKO (Vídeň). CHORVATSKO (Pula). ŠVÝCARSKO (Lugano, Fribourg). DÁNSKO (Kodaň). BELGIE (Namur, Brusel). PORTUGALSKO (Lisabon, Porto, Evora, Beja). FINSKO (Helsinky). UKRAJINA (Kyjev, Vinnica, Užgorod). ALBÁNIE (Lezhe). BOSNA HERCEGOVINA (Sarajevo). MAĎARSKO (Eger). SLOVENSKO (Žilina). IRSKO (Armagh). RUMUNSKO (Satu Mare). ESTONSKO (Tallin). LUCEMBURSKO (Lucembursko). ŘECKO (Atény). ČESKÁ REPUBLIKA (České Budějovice). LOTYŠSKO (Riga)

AMERIKA 

USA (Newark, Denver, Washington, Dallas, Boston, Miami, Philadelphia, Bridgeport, Brooklyn, New Orleans). KANADA (Toronto, Quebec, Vancouver). MEXIKO (Guadalajara, Mexiko City, Puebla). DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA (Santo Domingo, Santiago, Bani). KOLUMBIE (Medellin, Bogota, Barranquilla). BRAZÍLIE (Brazílie, Sao Paulo, Rio de Janeiro, Belem). PERU (Callao, Arequipa). NIKARAGUA (Managua). SAN SALVADOR (San Salvador). VENEZUELA (Caracas, Carupano). CURAÇAO (Willemstad) PARAGUAY (Assuncion). URUGUAY (Montevideo). COSTA RICA (San José). EKVÁDOR (Quito). BOLIVIE (La Paz). ARGENTINA (Corrientes). JAMAJKA (Kingstone). 

ASIE 

INDIE (Bangalore, Ranchi, Pune). TAIWAN (Kaoshun). FILIPÍNY (Manila). LIBANON (Bejrút). PAKISTÁN (Karáčí). IZRAEL (Galilee). JIŽNÍ KOREA (Soul). ČÍNA (Macao) JAPONSKO (Takamatsu, sídlo v Římě) 

AFRIKA 

KAMERUN (Douala). ZAMBIE (Kitwe-Ndola). KONGO (Goma). MADAGASKAR (Morondava). TANZÁNIE (Dar es Salaam). ANGOLA (Luanda). POBŘEŽÍ SLONOVINY (Abidjan). GABON (Libreville). JIŽNÍ AFRIKA (Kapské Město, Pretoria). UGANDA (Kampala). 

AUSTRÁLIE (Perth, Sydney).